29 Mar 2010

A najednou nezbyde nez doufat... každý den dělám to samé, naše škola je přebornicí ve stereotypech...ale já i po pěti letech doufám, doufám v lepší zítřky, doufám ve slunečné ráno bez té krávy korbelové na koleji... A další tři roky? Budu doufat a věřit..a až budu odcházet, budu si připadat jako křasťan - celý život veřím, modlím se, všechno obětuju..a proč? Abych zjistila, že Bůh vlastně neexistuje a po smrti mě nečeká nic jiného než kovová urna na Olšanech... A ikdyž si to sem všechno hezky napíšu...změní se něco??? NE!! a není mi líp...
5 BRAINWASH A najednou nezbyde nez doufat... každý den dělám to samé, naše škola je přebornicí ve stereotypech...ale já i po pěti letech doufám, doufám ...

No comments:

Post a Comment

< >