29 Mar 2010
A najednou nezbyde nez doufat...
každý den dělám to samé, naše škola je přebornicí ve stereotypech...ale já i po pěti letech doufám, doufám v lepší zítřky, doufám ve slunečné ráno bez té krávy korbelové na koleji...
A další tři roky? Budu doufat a věřit..a až budu odcházet, budu si připadat jako křasťan - celý život veřím, modlím se, všechno obětuju..a proč? Abych zjistila, že Bůh vlastně neexistuje a po smrti mě nečeká nic jiného než kovová urna na Olšanech...
A ikdyž si to sem všechno hezky napíšu...změní se něco???
NE!!
a není mi líp...
5
BRAINWASH
A najednou nezbyde nez doufat... každý den dělám to samé, naše škola je přebornicí ve stereotypech...ale já i po pěti letech doufám, doufám ...
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment